Sedíme vedle sebe v lenoškách naší oblíbené kavárny a dopíjíme své šálky, které nám donesla servírka bez jediného našeho slůvka. Už zná nás i naše stále stejná přání. Preso s mlékem pro tebe a turka pro mně.. Hledím do tvých očí, ty těkají sem a tam. Tvoje pravá ruka pevně spočívá v objetí mé levé, v tvé levé ruce zbývá ještě kousek žhnoucí cigarety. V popelníku se krčí dva nedopalky, po nějaké nervozitě ani stopy.
Venku už je tma, za světla jsme tu snad ještě nikdy společně nebyli. A letos už to určitě nestihneme. Do konce roku zbývá pár dnů, sedíme tady takhle spolu letos naposledy.
Co chvíli se kradmo díváš na hodinky a hlídáš, kolik drahocenného času ještě máme k dispozici.
Zdá se mi, že takhle je to odjakživa a bude napořád. Ale není tomu tak. Takhle sem chodíme skoro přesně dva měsíce a snad jen hvězdy ví, jak dlouho sem ještě budeme chodit..
Popovídali jsme si o všem možném i nemožném a náš čas se naplnil.
Chtěl jsem ti ještě něco vyprávět, ale už na to nezbyl čas. Jsme pořád jen takoví zloději okamžiků…
Měl jsem takový vánoční sen…
Byl mrazivý den, na zemi se povalovala vrstvička čerstvého sněhu a mraky zbarvené do červena slibovaly další přísun sněhové nadílky. Brouzdali jsme spolu Staroměstským náměstím a drželi se za ruce. Vánoční strom zářil tisíci barevných hvězdiček..
Celé to bylo takové němé, nepadlo tam jediné slovo.
A pak jsme jeli metrem, ani nevím na jakou stanici. A odtamtud ještě kousek autobusem.
A pak jsem stáli u dveří nějakého bytu, zalovil jsem v kapse, vytáhl klíče a odemkl. Vůbec netuším, čí to byl byt, ani jak jsem se k těm klíčům dostal. Ani nevím, jak se to povedlo, že jsme vůbec nemuseli hlídat čas. To je výhoda snů. V reálném světě by bylo nutné překonat různé těžkosti a komplikace, vyřešit neřešitelný rébus, ale sen se s ničím podobným nezabývá. Události běží naprosto bez ohledu na problémy reálného života…
Vcházíme do bytu, pomáhám ti z kabátu. Nos máš úplně studený, tváře červené od mrazu a vůbec jsme celí zkřehlí.
Napouštím vanu teplou vodou. Zatímco voda teče, nacházím v kuchyni hrnec, do kterého přelévám červené víno na svařák a stavím hrnec na plotnu.
Než se víno začne vařit, zastavuješ vodu a z kuchyně slyším šplouchnutí, jak se tvé tělo ponořilo do vany.
Přelévám vroucí víno do hrnků a jdu za tebou.
Ležíš ve vaně s hlavou mírně zakloněnou, tvé dlouhé vlasy si máčíš ve vodě a máš zavřené oči. Z vany stoupá pára. Svlékám se a sedám si do vany naproti tobě. Otevíráš oči a podávám ti hrnek s kouřícím svařákem.
Hltám detaily tvého těla. Pomalu upíjíme. Lehce se prstem dotýkám tvého nosíku. Už je krásně teplounký. Nohy máme propletené a tvá blízkost je pro mě omamně vzrušující. Všímáš si toho a ve tváři se ti objevuje úsměv.
Moje ruka se z tvého nosíku přesouvá níž a níž a zkoumá a zkoumá. Přivíráš oči. Trochu se oba nadzvedáváme, naše rty se potkávají a těla se tisknou k sobě. Setrváme tak několik minut. Voda už pomalu chladne. Vylézáme a jeden druhého utíráme důkladně do sucha.
Přesouváme se do ložnice, chvilku stojíme v objetí a naše jazyky víří v divokém tanci. Vklouzáváme pod deku a znovu se objímáme. Najednou odlepuješ svá ústa od mých a tvoje rty přechází do tajemného úsměvu. Pomalu se pod dekou otáčíš.. Cítím tvůj horký dech nejdříve na hrudi, potom na břiše a stále níž. Má hlava se se ocitá v zajetí tvých stehen. Stačí trochu zdvihnout hlavu a můj jazyk dostane možnost vydat se na průzkum zcela neprobádaného zákoutí tvého těla. Cítím, jak tvá hlava naopak klesá níž.. Středobod mého těla se ocitá ve vlhkém teplu tvých úst zatímco můj jazyk vniká hlouběji a hlouběji do tvých hlubin a vnímá tvojí chuť. Nevnímáme čas. Najednou jsme připraveni tak, jako už dlouho ne. Zvedám hlavu a o kus níže opouštím tvá ústa. Otáčím se a naše rty se znovu setkávají. Oči máme zavřené. Ze rtů se ti vydere slastný vzdech ve chvíli, kdy do tebe báječně pronikám. A znovu a znovu. Vycházíš mi vstříc. A znovu a znovu. Chci si tě vrýt do paměti v těchto nádherných okamžicích. Naše rty se vzdalují, zvedám se na rukou a otevírám oči. Tvoje oči zůstávají zavřené, v obličeji máš dychtivý výraz a ze rtů ti vycházejí slastné vzdechy. Můj pohled klouže níž. Oba prsíky se hrdě tyčí proti mě a na dotek mé ruky okažitě reagují. Ještě níž si všímám pupíku a o kousek níže se rytmicky setkává můj podbříšek s tvým véčkem. Čas ztratil své dimenze. Těch pár minut nám připadá jako nekonečno. Až najednou pociťuji to zvláštní nutkání. Nutkání, které nelze oddálit, i když bych si to hrozně moc přál. Opouštím tvoje nitro, objímáme se a přichází vyvrcholení. Tvůj pupík se stává jezerem rozkoše.
Chvíli jen tak ležíme a pak se sprchujeme v koupelně a utíráme. Máme ještě chvilku času a tak uléháme nazí na postel a přikrýváme se dekou. Objímáme se. Jak rád bych takhle teď usnul a ráno se vzbudil v tvém objetí ! Tulíš se ke mě a mám dojem, že cítíš to samé. Naše ruce a nohy se proplétají, těla se tisknou k sobě a cítíme, že jsme znova na začátku dalšího krásného milování..
Slyším, jak tluče tvé srdce. Stále hlasitěji a hlasitěji. A ten jeho zvuk je nějaký divný. Bystřím smysly. Není to tlukot tvého srdce, je to zvonění mého mobilu. Tvoje stehna jsou najednou pryč, ty celá jsi pryč, otvírám oči.. Obrysy neznámého bytu přechází do zcela jasných obrysů každodenního rána… Musím vstávat do práce. Cloumá se mnou vlna hořkosti.. Proč proboha takovýhle sen s mnoha přísliby utnutý ani ne v půlce ?
Vstávám. Musím si pospíšit. Za hodinu se reálně potkáme u benzínové stanice…
Co asi přinese ten příští rok ? Tobě, mně ?
PF 2008
P.